Mým snem je Cheb jako město pro spokojený život

Lídrem kandidátky chebské ODS a nezávislých je krajinný architekt Michal Pospíšil. Chebská veřejnost ho zná především jako autora Krajinky a dalších projektů v Poohří. Michal zastával v minulosti také funkci místostarosty. Z politiky odešel zpět ke svému původnímu povolání, současná situace Chebu mu však nedá spát. Stal se tak jedním ze strůjců resetu chebské ODS a zdvihl prapor do boje o radnici.

Michale, co můžete Chebu vlastně nabídnout?

V dobrém slova smyslu tradici a odpovědnost. Jsme partou lidí, které spojuje podobný pohled na svět, držíme se jedné značky bez ohledu na to, co se děje ve velké politice a co je zrovna módní. Přidali se k nám lidé, kteří mají podobný světonázor a hlavně podobný pohled na dění v Chebu. Všichni naši kandidáti jsou ve svém oboru profesionály a mají úspěšné kariéry. Přesně takové lidi Cheb potřebuje.

Myslíte, že je v současnosti na radnici nemá?

Určitě se během posledních let udělalo v Chebu pár dobrých věcí, ale chybí jasná vize a směr, kam a jak město rozvíjet. Uplynulé čtyři roky jsou spíše cestou pokusu a omylu, bez hmatatelných výsledků a kvalitního řízení města.  Nemůžu být například spokojený s tím, že se řada již léta připravovaných investic za nynější politické reprezentace příliš neposunula kupředu.

Covidová doba ale určitě práci radnici neusnadnila.

To souhlasím, ale covid nepostihl první rok a půl volebního období a určitě nebyl důvodem k tomu, aby se třeba nevybudovala nová parkoviště na Skalce. Již před rokem 2018 byly rozpracovány a v některých případech i hotovy projekty pro dopravní řešení hlavních tahů ve městě, potřebná zázemí školních a kulturních zařízení, úpravy vnitrobloků i další menší akce. Větší akce skončily nezájmem vedení radnice a ty menší teď před volbami radní jen vytáhli ze šuplíku, protože do něj vlastně nic nového, vlastního, ani nevložili.

Na investice ale jdou poměrně velké objemy peněz z městského rozpočtu, kde tedy končí?

Dobrá otázka. Letos třeba většina skončila v projektu lávky na Švédský vrch. Ta se prodražuje, prodlužuje se termín dokončení a obávám se velkého problému. Její potřebnost je navíc hodně diskutabilní.

Jak se díváte na další velké projekty, které se v Chebu dlouhodobě připravují?

Projektová příprava úprav Dominikánského kláštera se nepohnula ani o píď, přitom je třeba akutně řešit kapacitní problémy chebské základní umělecké školy. Stejně tak nechápu, co se dělo čtyři roky s projektem knihovny, který byl těsně před volbami odložen k ledu kvůli extrémním nákladům kolem půl miliardy korun. Tady přeci vedení města muselo průběžně kontrolovat vývoj projektu, ověřovat dotace a další standardní kroky nutné pro přípravu a řízení takové velké akce.

Jak z toho ven?

Cestou je začít normálně pracovat, řídit radnici tak, jak se to má dělat. Dát si cíle, definovat cesty k nim, ověřovat permanentně možnosti dotací, kontrolovat. Soustředit se na běžný provoz města a vnímat skutečné problémy občanů.

A to jsou podle Vás které?

Asi každý, kdo si projde Cheb, vidí, že toto krásné město má bohužel problémy s výskytem problematických osob, ať už sociálně slabých, či lidí pohybujících se na hranici kriminálního způsobu života. Pocit bezpečí, pořádek a čistota v centru města, se zhoršily. Řešením není jen uřezat lavičky z pěší zóny, jak to udělalo toto vedení města, aby se tam neshlukovaly problematické skupinky. Je třeba řešit příčinu tohoto stavu a to rázně.

A ty další problémy?

Určitě problém energetiky, který ale nyní řeší všechna města. Cheb zde bohužel úplně zaspal, musíme hodně přidat, abychom toto napravili. I chebské školství potřebuje pomoct. Ředitelé a učitelé základních škol a školek by měli především učit, město za ně musí převzít provozní a organizační úkoly. Nabídka středoškolského vzdělání je věcí kraje, ale město musí být minimálně hodně slyšet při definici oborů a jejich náplně. A o zdejší vysoké škole vlastně není příliš vidu ani slechu, její budoucnost je třeba řešit s vedením univerzity v Plzni.

Vaše slovo na závěr?

Cheb je mým domovem a mám ho rád. Je to město s jedinečnou historií, jedinečnou polohou na hranici uprostřed Evropy. Mým snem je Cheb jako pohodové město pro spokojený život. K tomu bych chtěl přispět, když mi občané dají důvěru. Mám zkušenost z projektů pěší zóny, kostelních věží či Krajinky, které jsem kdysi na městě připravoval. Myslím, že se povedly a jsou dobrou vizitkou Chebu.